Loutkové divadlo

Jak se z loutky stal "neživý herec" na divadle?" Tím, že na divadelním jevišti nese význam bytosti a projeví živost. Musí se pohybovat či mluvit, nebo obojí dohromady.
Loutka byla a dodnes je vyráběna z nejrůznějších, prakticky z jakýchkoli materiálů.Nejčastějším materiálem je ovšem látka, dřevo a papír. Materiál, z něhož je loutka vyrobena, limituje její pohyb, který s ní mohou loutkoherci vytvořit, či provádět.
Velikost loutky je limitována pouze tím, aby nebyla moc malá, musí být na jevišti vidět a nesmí být moc velká, aby s ní mohl loutkoherec pohybovat. Na druhou stranu jsou loutky v životní i nadživotní velikosti.Loutky se dělí podle materiálu, z něhož jsou vyrobené, ale hlavně podle toho, jak jsou loutkoherci vedené, čili oživené, animované.Marioneta - loutka je zavěšena na drátku a pohyb rukou, nohou a hlavy je prováděn nataženými nitkami od částí těla vzhůru na vahadlo, které je ovládáno jednou rukou.Maňásek - látková loutka navlečená na prsty a vedená zespodu. Je-li nasazena na tyčce a vedena zespodu jedná se o javajku.Vedené - velká loutka, kterou loutkoherec drží před sebou.Stínová loutka - plochá loutka nasvícená zezadu vrhá stín na plátno natažené před divákem.Vodní loutka - tradiční vietnamská loutka hýbe končetinami i hlavou. Vodí se třemi tyčkami po vodní hladině. Loutkoherci jsou ve vodě.Loutka pro animovaný film - loutka není vedena, ale pohyblivé části musí držet v nastavené poloze

Loutkové divadlo v Čechách

Nejstarším, spolehlivým dokladem je zpráva z počátku sedmnáctého století. Popularitu zpočátku v Čechách šířily zahraniční kočovné společnosti. Nejdříve anglické, později německé, holandské a italské. Jednalo se o divadla s marionetami. Tyto společnosti zpravidla hráli střídavě s loutkami a živými herci. Náměty her velmi často čerpaly z her Shakespeara, Marlowa, Moliéra či jiných známých autorů.Loutkové divadlo si získalo značnou oblibu, zejména u nižších a středních vrstev. K tomu přispělo, mimo jiné, přijatelné vstupné a snadná dostupnost. Tyto fakty daly vzniknout mnoha domácím, českým, loutkářským společnostem. Loutkové divadlo se stalo ještě populárnější, zejména na venkově, protože to byla jediná scénická podívaná, kde se mluvilo českým jazykem.Všechny společnosti provozující loutkové divadlo musely mít licenci (koncesi), kterou jim přidělovaly příslušné úřady. 

Loutkové divadlo v Písku

Po divadle toužící občané města měli možnost vidět loutkaře Matěje Kopeckého, jehož hry v roce osmnáct set dvacet dva v hostinci U bílého lva na Velkém náměstí měly velký ohlas.Četné kočovné společnosti hrály svá představení v Písku velmi často, ale trvalo poměrně dlouhou dobu, než bylo založeno domácí divadlo a to přesto, že město Písek bylo známé výrobou loutek a jejich prodejem.Nejstarším píseckým spolkem, který hrál také divadlo, byl Sokol. V roce devatenáct set dvacet sedm zřídil i loutkovou scénu, kterou uvedl v život principál pan nadlesní Stöcker, díky jehož úsilí vznikla Umělecká scéna loutek.Ikonou českého loutkového divadla je Matěj Kopecký. Ve třiceti letech se jako válečný invalida usadil v Miroticích. Loutkářem se stal z bídy. Při požáru města v roce osmnáct set jedenáct přišel o veškerý majetek. Loutky mu vyrobil Mikoláš Sichrovský, pozdější kmotr Mikoláše Alše. Sichrovský, dodával loutky nejznámějším hereckým rodům, Kopeckému, Dubskému, Kočkovi, Lagronovi, Kluckému a dalším. Malá loutka stála korunu, větší dvě, tedy jeden zlatý. Nejdražší "paňáky" vyřezal pro loutkaře Kočku, jednu na tři zlaté.Další významní řezbáři a výrobci loutek pracovali v Písku a jeho okolí.